Přiznávám bez důkladné tortury, že sólové počiny Roba Halforda (alias neodmyslitelné vůdčí persóny britských ocelářů JUDAS PRIEST) v mých očích vždy symbolizoval a symbolizuje především projekt FIGHT a jeho nadčasová nahrávka „War Of Words“. Tím ovšem nepopírám povědomost o některých dalších z nich, zejména pak toho pod hlavičkou zpěvákova přízviska HALFORD, s nímž holohlavý umělec na vcelku slušném albu „Resurrection“ kdysi hlasitě anoncoval svou připravenost vrátit se zpět do řad Jidášova kněze a jeho ryzí heavy metalové jistoty. Od té doby však již železárenskými výhněmi proteklo mnoho oceli, znovuobrození JUDAS PRIEST oslavili dvěma alby návrat na světové výsluní a zdálo se, že Halfordovým choutkám k soukromému podnikání je již definitivně konec. Loňská předvánoční kolekce „Winter Songs“ a letošní živý záznam „Live In Anaheim“, jakož i výčet současných živých vystoupení HALFORD však jen dokreslil, že zdání může klamat, a velevýstižně nazvaná aktuální nahrávka tomu nyní přináší pečeť jako hrom.
Je asi zbytečné se ptát, co může devětapadesátiletého chlapíka po více jak čtyřiceti letech na scéně pohánět k podobnému sólovému experimentování, obzvláště když jeho domovská kapela slaví se svou poslední nahrávkou prakticky celosvětový úspěch. Kov, čistý těžký kov, co mu snad proudí i v žilách místo krve, a z nějž „Made Of Metal“ v drtivé většině doslova a do písmene skutečně vytesal. A jelikož je to doopravdy kov s velkým „K“, není myslím nijak nutné obšírně dodávat, o čem že tohle album vlastně je. O klasickém heavy metalu, jehož rodný list patří do osmdesátých let minulého století, jehož odraz v zrcadle času přináší také časté reflexe na mnohé okamžiky z kariéry JUDAS PRIEST a který svým autorům na mnohých místech (Halfordův bezpochyby výrazný rukopis občas doplnil věhlasný Roy Z) rovněž dělá jen to nejlepší jméno. Z toho nejlesklejšího, co protentokráte kovová náruč Roba Halforda vypustila do světa, tak ve zkratce jmenujme zvonivý otvírák „Undisputed“, nádherný kousek (téměř) speed metalu ve „Fire And Ice“, u jehož studia by všichni dnešní STEELWING a spol. mohli strávit alespoň jeden dlouhý podzimní večer, po vzoru alba „Turbo“ vzrušivě plíživou titulní skladbu, skvělý odlesk country v „Till The Day I Die“, či poměrně procítěnou baladu „Twenty-Five Years“. Ve světle těchto skladeb (a jim podobných, abych tento výčet nechal po právu otevřeným) blednou i některé drobné tradiční vycpávky („We Own The Night“, „Hell Razor“), které by jinak mohly pro album představovat akutní nebezpečí koroze.
Na něco takového je nicméně zdravá kovová podstata nového alba HALFORD až příliš odolná a třeba ve srovnání s letošním zářezem další letité ikony Ozzyho Osbournea také (subjektivně) o hodně přirozenější, poctivější a důvěryhodnější. A pominu-li v této souvislosti, že vyrobit pořádné metalové album (tj. „Made Of Metal“) je určitě daleko složitější, než o něm jen vykřikovat (neboli „Scream“) do éteru, nemohu zkrátka přehlédnout fakt, že těžký kov je těžký kov a může-li se pod něj dnes někdo podepsat, aniž by to vyvolávalo úsměvy druhých, pak je to mezi jinými právě i Rob Halford.